Filozofie
Homeopatická filozofie vychází z pohledu na člověka jako na propojený celek. Tělesné a psychické projevy proto neposuzuje zcela odděleně, ale snaží se hledat jejich vzájemné souvislosti a individuální charakteristiky konkrétního člověka.
Důležitou roli hraje nejen samotná obtíž, ale také způsob, jakým ji člověk prožívá, jak na ni reaguje a jak se jeho stav mění v čase. Z tohoto pohledu vychází také individuální výběr homeopatického přípravku. Filozofie homeopatie zahrnuje řadu dalších principů a pojmů, které ovlivňují způsob práce homeopata a které podrobněji vysvětluje následující text.
Člověk jako celek
Jedním ze základních principů klasické homeopatie je pohled na člověka jako na celek. Tělesné a psychické projevy nejsou posuzovány zcela odděleně, ale jako součást individuálního obrazu konkrétního člověka.
Homeopata proto nezajímá pouze otázka „Co vám je?“, ale také „Jak se to právě u vás projevuje?“
Každý reagujeme jinak
Lidé mohou na podobnou situaci, zátěž nebo zdravotní problém reagovat rozdílně. Právě tyto rozdíly jsou pro klasickou homeopatii podstatné.
Při konzultaci se proto mohou probírat například okolnosti vzniku obtíží, jejich vývoj, celková energie, spánek, reakce na stres nebo další individuální charakteristiky.
Princip podobnosti
Historickým základem homeopatie je princip similia similibus curentur – „podobné nechť je léčeno podobným“.
V homeopatické tradici se proto hledá přípravek, jehož popsaný obraz se co nejvíce podobá souboru projevů konkrétního člověka.
Nejen okamžik, ale i vývoj
Klasická a postklasická homeopatie věnuje pozornost také tomu, jak se stav člověka měnil v čase. Jednotlivé události a obtíže jsou proto zasazovány do širšího životního kontextu.
Homeopatický pohled však nenahrazuje lékařskou diagnostiku. Pokud zdravotní stav vyžaduje lékařské vyšetření nebo léčbu, mají tyto postupy své nezastupitelné místo.
