Smaller Default Larger

Léčíme pomalu, ale jistě - Rozhovor s Mgr. Pavlem Opelkou

Rozhovor s ředitelem České školy klasické homeopatie - pro časopis Žena a život, r. 2008:

Proč má vaše dítě potíže s imunitou? Z jakého důvodu vás trápí cysty na vaječníku? A jak to spolu vůbec souvisí? Třeba i na tyto otázky vám podle Pavla Opelky dokáže odpovědět homeopatie. Na rozdíl od klasické medicíny představuje běh na dlouhou trať, zato s trvalými výsledky.

Kdy je lepší dát přednost homeopatii před klasickou léčbou? 

Zatímco klasická medicína vše, co vychází ven z těla - ať už na psychické, nebo fyzické úrovni - potlačuje nebo odstraňuje, homeopatie to nechává řízeným procesem odejít. Z odlišné filozofie léčby tedy vyplývá, že klasická medicína je dobrá na rychlé řešení akutních stavů, ale prakticky vůbec se nehodí na léčení chronických potíží - jejich léčba je doménou homeopatie. 

S čím vším tedy musím počítat, když se vydám k homeopatovi?

Lidé očekávají, že dostanou od homeopata kuličky a problémy záhy zmizí. Jenže když k onemocnění dozráváte pět, deset nebo i dvacet let, nemůžete čekat, že se hned vyléčíte. Další věc je, že kromě zdravotního problému, který vás trápí, se při homeopatické léčbě velmi často dostanou na povrch další související potíže, o nichž jste možná neměla ani tušení. Každá nemoc má totiž dvě příčiny: kromě genetické dispozice je druhým spouštěčem psychika. Často ke mně například přicházejí ženy s potížemi s dělohou - což je z hlediska psychosomatiky známkou toho, že něco v rodině není v pořádku. Když se jich zeptám na manžela, pějí na něj a na manželství ódy. Ale to trvá jen do prvního léku, kdy se u těchto žen začnou uvolňovat všechny potlačené emoce, které tlačí na dělohu a způsobují tak patologický stav.

To asi neunese každý, ne?

Homeopatie také není pro každého - i proto, že odbourává již nefunkční návyky, myšlenky či představy, což ale leckdo může vnímat jako velké ohrožení. Homeopatie je tedy pro lidi, kteří o sobě přemýšlejí a opravdu se chtějí uzdravit - i za cenu, že budou muset udělat nějakou životní změnu. Klasická medicína vám vyřízne vřed, nebo odoperuje nemocnou ledvinu, je rychlejší, ale skutečnou příčinu nemoci neodstraní.

S čím za vámi ženy chodí nejčastěji?

Přicházejí s úzkostmi, různými strachy, s trávicími obtížemi a s problémy ženských orgánů, které vždy signalizují nějakou potíž s vlastním ženstvím nebo s rodinou - třeba nepřipravenost k přijetí role ženy, manželky a matky nebo rozčarování z těchto rolí v reálném životě. Velkým tématem u žen jsou také pocity selhání nebo únava přicházející po porodu. Ta může vyvolat až stavy zoufalství, nenávisti a někdy i prudké impulzy dítě udeřit nebo odhodit. K těmto pocitům se ale ženy jen nerady přiznávají. Výčitky svědomí, které je pak můžou pronásledovat celé roky, je mnohdy dovedou od frustrace až k silným depresím.

Jak se to odráží na zdraví jejich dětí?

Nemoc matky nebo dítěte, zkrátka kohokoliv v rodině, vždy zrcadlí energetické vazby celé rodiny. Dnešní děti trpí hyperaktivitou, trávicími problémy a hormonálními poruchami. Ale vůbec nejčastěji je trápí problémy s imunitou - atopický ekzém, chronická rýma, chronické potíže s průduškami, astma, či různé alergie.

Do jaké míry je na vině výchova?

V ordinaci se setkávám s příslušníky několika generací a pozoruji, jak se postupně mění přístup k výchově. Zatímco u nejstarší generace byla výchova velmi tvrdá a necitlivá, dnešní maminky trpí naopak úzkostmi, že své děti špatně vychovávají. Kromě toho, že jsou děti přetížené, běhají z kroužku na kroužek a jsou držené ve "skleníkovém prostředí", je hlavním problémem příliš tolerantní a uvolněný způsob výchovy, který jim nedává hranice. Dítě pak přesně neví, co si může dovolit a co ne. A porucha imunity signalizuje jeho neschopnost se bránit (na fyzické, verbální i mentální úrovni), když dříve nebo později narazí. K tomu se přidávají nemoci plic, v nichž se shromažďuje napětí. Ne náhodou dnes pozorujeme v celé společnosti nárůst agresivity.

Co vůbec nemoc dítěte vypovídá o mně samotné?

Minimálně to, že je vaše výchova nejednoznačná - desetkrát mu něco dovolíte a pojedenácté zakážete. A možná jste pro dítě nečitelná, takže neví, jestli bude následovat pochvala, nebo trest. Možná mu nevysvětlujete, jen přikazujete, takže mu není jasné, proč něco má, nebo nemá dělat. A možná vůbec netolerujete nebo neberete v potaz jeho názor. Tohle jsou důsledky našeho celoživotního problému: kolik minut denně mluvíme na děti a kolik minut mluvíme s dětmi? Nemoc vašeho potomka o vás jako matce bude tedy rozhodně vypovídat v tom smyslu, že dítě je s vámi ve vnitřním konfliktu. Podezřívá vás, že mu ubližujete. Na začátku většinou ani nepostřehnete, že se nějaký konflikt rodí. Dítěti třikrát odmítnete věnovat pozornost slovy: "Teď na tebe nemám čas, jdi za tátou," a ono si to vyhodnotí jako: "Nemá mě ráda." Čili mu hlavou proběhne nějaký soud a ono se začne projevovat buď dostředivě - to znamená, že se uzavře do sebe, nebo odstředivě, začne být útočné a vzteklé. Okolí ho pak může vnímat jako protivné "smrádě", které si jen něco vynucuje. Ale v jeho podání nejde o zlobení, ono je přesvědčeno, že je v právu, protože vy mu ubližujete. Vynucuje si pozornost, protože cítí pocit křivdy.

Takže když přijdu k homeopatovi včas, budeme řešit agresivitu nebo uzavřenost dítěte, přijdu-li později, možná už bude na pořadu dne jeho alergie nebo jiná choroba?

Ano, protože dítě si takovým chováním zakládá na nemoc. Hlavně obrátí-li agresivitu dovnitř, samo sebe velmi poškozuje. V konečném důsledku se pak takové děti můžou léčit i na tak vážné choroby, jako je třeba porucha krvetvorby. Homeopatická léčba vy v ideálním případě měla začít už po porodu.

Ale to bychom se museli léčit celý život.

Ano, nastřádaná zátěž by se uvolňovala průběžně a nezakládali bychom si na nemoci.

Přijdu-li k vám s dítětem, budete současně léčit i mě?

V ideálním případě by bylo fajn, kdyby se přidal i otec dítěte. Když totiž rodiče při konzultaci upozorním, že by měli změnit chování k dítěti, nejspíš nebudou vědět jak - vychovávají ho přece nejlíp, jak dovedou, respektive jak jim dovolí jejich vlastní psychické bloky. A právě ty jim jako homeopat můžu pomoct uvolnit, a tím vylepšit jejich přístup k dítěti.

Neměl by rodič v tom případě jít spíš k psychologovi?

Psychoterapie je výborná, ale ne vždy se jí podaří uvolnit zablokované emoce. Proto považuji za ideální uvolnit je homeopaticky a pak je zpracovat v terapii.

Jak vlastně poznám dobrého homeopata?

Dotyčný musí mit odborné vzdělání v klasické homeopatii a minimálně dvouleté homeopatické medicínské vzdělání. Zárukou jeho kvalit je členství v České komoře klasické homeopatie (www.homeopathy.cz), která klade mimo jiné důraz na dodržování etického kodexu.