Smaller Default Larger

Možná budete trpět, výsledek však stojí za to

(aneb také se léčím klasickou homeopatií)

Psáno 5. 12. 2000

Před více jak 5 lety jsem vážně onemocněl. Ve věku 25 let mne napadly snad všechny nemoci, které ale postihují většinou lidi od 60ti let výš. Lékaři tvrdili, že jsem v podstatě zdráv a mně bylo hůř a hůř. Vyzkoušel jsem i mnoho různých léčitelů, někteří můj stav (alespoň na čas) zlepšili více, někteří méně. Vždy to však byla změna pouze dočasná. Až jsem se pnutím osudu dostal k francouzské homeopatii (která mi také pomohla vždy pouze na chvilku) a skončil jsem u homeopatie klasické. A ta mi první řekla: jsi proto nemocný, že uvnitř je něco špatně, sám jsi zodpovědný za svou nemoc a i klíč ke zdraví je jen a jen ve Tvých vlastních rukách - stačí „maličkost“: musíš se změnit ! Vždy jsem si myslel, že špatní jsou ti kolem mne a já ten nejlepší, že oni mi křivdí, neprávem mě kritizují atd.atd. Nikdy by mne nenapadlo dávat svou nemoc do souvislostí s duší či sociálními vazbami. Začal jsem se nad tím zamýšlet, začal jsem brát homeopatické léky citlivě a „na tělo“ vybírané mým klasickým homeopatem.

 

Vždy jsem si vzal lék, týden celkem nic a pak to začalo. Bylo mi špatně, zvracení, horečky, šílené bolesti kloubů, únava, průjmy, vyrážky, někdy se mi zdálo, že nemohu dýchat (jednou dokonce asistovala záchranná služba!). Nechápal jsem, jak po LÉKU může následovat zhoršení, vždyť po LÉKU přece má následovat zlepšení, no ne? A já vždy po odeznění stavu, který skoro souvisel se smrtí zaživa, začínal zjišťovat, že je to tak asi vlastně správně! Život mi prostřednictvím mého těla vracel všechny ty křivdy, které jsem si sám sobě či druhým působil v minulosti. Všechny ty probdělé noci, množství alkoholu, stres, zakouřené prostředí, špatné stravovací návyky, zlost, touhu po moci a po materiálních statcích. Všechny ty lži i jen pouhé negativní myšlenky (i když se považuji stále za člověka se slušností výrazně nad českým průměrem) se mi náhle zhmotnily a já PRÁVEM trpěl. A právě tehdy jsem zjistil, že vlastně tím, že mi vždy lékaři podali léky, zásadně chemicky vyrobené, mi nepomohli, ba právě naopak. Pomohli dočasně mému tělo, nikoliv však mému „zlepšení se“. Rychle jsem se uzdravil a zas jsem se mohl přejídat, pít a hýřit. A tak pořád dokola. Zjistil jsem, že za všechno musíme jednou složit účty. Ach ano, byl jsem špatný, ale rozhodl jsem se srovnat účty. Poctivě a tváří v tvář. Na všechno tohle jsem si vzpomněl, když přišel po novém léku zas nový záchvat a nový stav, kdy jsem byl doslova tělesně paralyzován. A pak najednou začaly tyto stavy řídnout, bral jsem další léky a reakce již nebyly tak bouřlivé. Cítil jsem obrovskou změnu. Změnu, která se stala uvnitř, a která tím uzdravila i tělo. Nebýt klasické homeopatie a příznivého řízení osudu, možná bych toto nezjistil, možná bych to zjistil později, možná bych musel dokonce v mladém věku zemřít, abych si TOTO uvědomil.

Proto chci vzkázat všem, kteří případně vstoupíte do vztahu s klasickou homeopatií: buďte připraveni na všechno, buďte připraveni, že vás to možná doslova „složí“ ( třeba však také ne). Ale bude to znak, že se čistíte, že lék dopadl na úrodnou půdu a že COSI započalo. A zkuste se přímo postavit své nemoci, zkuste nastavit zrcadlo tomu, jací jste byli PŘED tím. Řekněte si: PATŘÍ MI TO!! Přijímám to! Kolikrát třeba ani nebudete vědět za co vám to patří, ale věřte kosmické spravedlnosti a věřte, že to není žádný omyl, že všechno to trápení a bolest skutečně patří vám, vám osobně. Většinou si pak stejně vzpomenete, čím jste se vlastně v minulosti provinili. Sen, letmá myšlenka, setkání s člověkem po letech. A nastane katarze, tím jsem si jistý. I vy potom za několik měsíců či let budete moci napsat podobný článek. Vy i ostatní poznáte, že jste jiní. Že jste lepší a tím i zdravější. Proto nevěřte levným řešením. Nevěřte léčitelům, kteří slibují zázračná vyléčení ! Ten zázrak musíte udělat VY SAMI!!! Tím, že se změníte a přijmete svůj osud (bílé kuličky homeopatického léku vás v tom podpoří). Nic na světě není zadarmo a i to nejkrásnější a nejzázračnější, co máme, totiž lidský život, se rodí v ohromných bolestech a utrpení. Myslete na to, až budete prožívat své „malé smrti“ v klasické homeopatii…..

Váš v lásce, jiří mašek

P.S. Nutno ještě dodat, že zdaleka ne každý nese léčbu klasickou homeopatií tak špatně (dobře), jako já. Znám i lidi, kteří po tom, co vezmou homeopatický lék, tak maximálně jednou zakašlou. Asi jak kdo, je to odvislé od míry znečištění, či stavu duchovního vědomí člověka. Ale to vám jistě lépe vysvětlí spíš manželka....

Doplňováno 15. 11. 2001

Od napsání článku uběhl již skoro rok. Své malé smrti již neprožívám, vzal jsem si dalších asi 5 léků. Vždy se po nich objeví buď nějaká stará záležitost, na kterou už jsem připraven, nebo něco naprosto nového, na co připraven absolutně nejsem. Nicméně sanitkou již nejezdím! :-) Takže přesto že tělo stále ještě řeší různé vrstvy bludů, duši se až neskutečně ulevuje. Svět vidím jasněji a zářivěji. Mám neustále tendenci se čím dál více usmívat, ať mi někdo nadává, nebo mi třeba kradou peněženku. Prostě brát svět jako hru. Těším se na den, až se po požití léku nestane vůbec nic na fyzickém těle, ale považuji to za čím dál méně důležité. Jde o ten proces, o tu cestu. Ta cesta vede správným směrem. Nemohli jsme si vybrat lépe, byť nyní možná skučíte, nadáváte, či nevěříte. Jakmile vyjdete na kopec (každý ho máme jinak vysoko), pojedete už jenom z kopce. A nebo představíme-li si, že všichni jdeme ke Světlu, tak do kopce, ale zároveň z kopce. :-)) Což je pro pozemšťany nepochopitelné. A je-li vám dáno, že máte jít po té cestě a chce se vám uhnout (například proto, že je vám zle), tak se vždy objeví něco, co vás vrátí zpět.Svět se mění a my s ním, řeklo by se. Svět je stále stejný, mění se jen jeho obraz v našich očích. Chce to vydržet, můžu-li radit.